Usedlost

Zaostrog

Zaostrog je turistická vesnice na Makarské riviéře asi 35 km od Makarské. Poprvé se o něm zmiňují písemné památky v roce 1494, ale život v těchto oblastech se odehrával i ve vzdáleném pravěku, o čemž svědčí žulový ruční kámen z mladší doby kamenné, nalezený na Viteru, kopci nad Zaostrogem v roce 1953. Zaostrog obývali staří Ilýrii, což potvrzují četné nekropole (valy).

Během římských dob se v Zaostrogu konal bohatý kulturní život, o čemž svědčí mnoho starověkých památek, zejména těch, které jsou vyrobeny z kamene: reliéf tanečníků a frulů v ilýrském lidovém kroji, reliéf boha Mithrase a dva náhrobní kameny. Po příchodu Chorvatů v 7. století dostala osada slovanské jméno Ostrog, které kolem roku 950 nl. zmiňuje byzantského císaře Konstantina jako jedno ze čtyř opevněných měst Pagania Neretvského knížectví (Mokrun, Berulia, Ostrog, Labinetza). Středověký Ostrog (pevnost) se nacházel vysoko na kopci pod Mali Viter a později se na severu zaostrogiového pole pod kopcem Šapašnik a severozápadně od Porfigogenetů zvaného Zaostrog vyvinula nová osada. V 15. c. feudální páni Zaostrogu byli chorvatští pánové, bratři Vlatkovići-Jurjevići, kteří měli na Viteru opevněné město, o čemž svědčí ruiny, zbytky staré pevnosti, mezi níž stojí kamenný práh reliéfu ruky. V 17. c. obyvatelé Zaostrogu se začínají pohybovat na pobřeží a konečně se všichni z horního osídlení po roce 1962 přesunou do oblasti po moři.

Ve staré vesnici Zaostrog jsou tři kostely: starý gotický kostel sv. Barbory ​​s hřbitovem ve starověké části, kostel sv. Roka ze 17. století. a novější kostel sv. Barbory ​​z roku 1872 Vedle zmíněných kostelů jsou také tři kaple: sv. Antonín v obci (1893), Panna Marie z Kucini (1911) a sv. Eliáš v Prosice (1894). Největší a nejdůležitější kulturní památkou v této oblasti i mimo ni je františkánský klášter Panny Marie.

11 + 11 =